GUATEMALA

Banánová oddysea

Za socialismu se staly jedním ze symbolů Vánoc a stávali se na ně dlouhé fronty. Dnes jsou k mání pohodlně celý rok. Ale za jakou cenu?

Do Morales, městečkBanánové plantáže Bananeraa u východního pobřeží středoamerické Guatemaly,  jsem dorazil v noci. Pokoj s klimatizací byla nezbytnost, v pětačtyřicetistupňovém horku by se nedalo usnout. Samozřejmě to ale nebylo nic ve srovnání s podmínkami na plantážích Ramal Bobos, kam mě na druhý den po odvezl rozhrkaný autobus bez oken. Plantáže, kde se pěstují banány pro společnosti Del Monte, Dole nebo u nás známé Chiquity, mají zvláštní kouzlo. Pořád máte pocit jakoby se mezi nekonečnými lány vznDělníci na banánových plantážích dřou do úmoru.ešených banánových rostlin místo trsů někdo pohyboval. Jako v tom hororu Kukuřičné děti. Způsobují to modré plastové pytle, do kterých jsou trsy banánů na stromech zabaleny, aby se nepoškodili. Jak vítr vane, pytle šustí a já jsem se pořád otáčel přes rameno. Na klidu mi nepřidal chlapík, který s nabitou pistolí jen tak za riflemi hlídal, aby se dozrávajících banánů nezmocnil nějaký zloděj.  
Nechat se zastřelit pro pár banánů? Možná, že v Guatemale to stojí za to. Pracovní podmínky dělníků jsou totiž pro Evropana stěží představitelné. Přestože oficiálně mají sběrači kvůli vražednému horku pracovat od šesti do tří hodin, často je potkáte mezi banánovníky i později odpoledne, v době, kdy teplota pod širokými zelenými listy dosahuje klidně k padesáti stupňům. Absolutní vlhkost chuti do práce taky nepřidá, obzvlášť když jediným úkolem dělníků je pobíhat po plantážích a mačetou oddělený často i šedesátikilový trs banánů přinést na bedrech k dopravníku. I tak se na mě pořád usmívali. Běloch jim zkrátka přišel zábavný  úkaz.
Osmihodinová dřina plantážového dělníka je oceněna 40 – 50 quetzaly, tedy asi 150 korunami. Když se podaří pracovat denně, za měsíc si vydělá něco kolem 3 000 korun. Jejich práce rozhodně není žádná maňána, naopak banány jePo malé lanovce musí dělník odtáhnout i deset až šedesátikilových trsů s banány. třeba po utržení co nejrychleji dopravit pod střechu malé továrničky na kraji plantáží, než se teplota vyšplhá k nesnesitelným výškám. A tak často i  běhají.  „Někdy se ovšem vedrům nelze vyhnout, to když si pro banány přijede víc kamiónů,“ říká mi na zastávce autobusu dvaadvacetiletý Jorge. Dobře ví, že dělníci pak pracují do úmoru i dvanáct hodin denně. Sám dře na plantážích už svých desíti let. 
Trsy banánů nejprve sběrači odvezou do malé továrny u cesty mezi banánovými lány. Svléknou je z igelitu a rozdělí trsy na menší části, které házejí je do nádrží s vodou, kde se přechovávají Ženy v třídírnách některé banánové trsy dokonce umývají saponátem. aby nezvadly. Tady přebírají práci dělnice, které berou do ruky jeden trs po druhém a kontrolují, zda není na některém z rosničkově zelených  banánů byť jen malý hnědý flek. Některé plody dokonce omývají saponátem, aby byly skutečně čisté.  Banány se skvrnami se totiž do Evropy nevozí, směřují jen na domácí trh. Nutno podotknout, že takových banánů je mnohem více než těch bezchybných. Exportní produkce se dále dělí podle velikosti a vyřazeny jsou ještě ty nejmenší banány.
Bedny s banány pak putují do kamionů, odkud jsou převáženy do přístavu Puerto Barrios. Tohle špinavé provinční město v minulém století v podstatě zcela ovládla jedna ze společností produkujících banány. Svým politickým vlivem dosáhla osvobození od daní a cel, čímž se obchod z banány a dalším exotickým ovocem proměnil v zlatý důl. Z přístavu odplouvá do Evropy jedna obří nákladní loď za druhou, ale město samotné je jen směsí špinavých ulic a vykřičených barů.
Když banány překonají Atlantik směřují do tzv. dozráváren, kde teprve získají onu známou pastelově žlutou barvu. Proces zrání tohoto exotického ovoce urychluje ve speciálních kójích plyn ethylen. „Ten se produkuje i při přirozeném dozrávání banánů. Je ovšem třeba říci, že ani takto dozrálé ovoce neztrácí mnoho z kvalit, které mají banány utržené přímo z banánovníku, kdesi ve střední Americe,“ dodává emeritní profesor Zahradnické fakulty Mendelovy lesnické a zemědělské univerzity v Brně Karel Kopec. Nutriční hodnoty ovoce dozrálého v Evropě jsou podle něj jen o něco málo nižší. I z vlastní zkušenosti mohu říci, že chuť takového ovoce však zdaleka není taková, jako na guatemalských plantážích.




 
 
© Tomas Hajek, 2008
© www.atelierzidlicky.eu, 2008