GUATEMALA

Moje osamocená cesta po Guatemale měla jednu výhodu. Vyhýbal jsem se turistickým centrům. A tak jsem v provinčním Huehuetenangu narazil na malý obchůdek s kávou. Kaffu, jak se obchod jemnoval řídil mladý muž Jorge, který mě zcela nezjištně vzal do auto a a tři dny mě vozil po kávových plantážích v La Democratia. Zážitek nad jiné. Člověk měl čas se dozvědět i řadu věcí o Guatemale.

 
Ruce sběračů kávy jsou ulepené od sladké šťávy, která z kávových bobů vytéká. Guatemala je poměrně známým producentem kávy. Jorge, majitel společnosti Kaffa v guatemalském Huehuetanangu se ně ujal jako vlastního.Ukázal mi, jak roste káva v oblasti kávových plantáží La Democratia u hranic s Mexikem.Pytle z plantáží naplněné kávovými boby mají přes šedesát kilogramů, ženy nosí o něco lehčí. Tohle je káva na keřích, nejen že vypadá jako třešně, ale je i stejně sladká.Plantáže jsou dost neprostupné, navíc na strmých svazích. Sběrači se mnohdy nevidí a dorozumívají se jen křikem.V době sklizně na plantážích tráví dny celé rodiny.Káva se odměřuje ne na váze ale v téhle speciální dřevěné odměrce. La caja, obsah je něco kolem 45 kilogramů. Vážení kávy po celodenní dřině je obřad. Do odměrky si kávu každý sběrač narovná sám. Žádné váhy, la caja, kterou k odměřené nasbírané kávy používají sběrači už roky. To je ono, v téhle chvíli ještě rudé zlato. Kávové boby pouští sladkou šťávu. A teď naházet plné pytle na auto. Na autě nesmí zůsta ani kousek místa. Sběrači!Poslední opozdilci se vracejí z plantáží. Nedůvěřivý pohled mladšího ze sběračů? Spíš jsem pro něj dost velkej exot. Jorgeho rodiče mají mlýn, kde se káva po sklizni okamžitě zpracovává.Najatí dělníci zpracují kávu hned jak dorazí z plantáží. Kávové boby se ještě téhož dne musejí prohnat tzv. vlhkým mlýnem, který oddělí dužinu od zrn.Káva se do dvanácti hodin od sklizně musí proprat a usušit. Pražení a další zpracování teprve přijde. Z červených bobulí se vyplaví kávová zrnka. Podle kavlity, teda toho jak jsou zrnka těžká se navíc ještě v mlýně rozdělí.
 
 
© Tomas Hajek, 2008
© www.atelierzidlicky.eu, 2008