Rumunsko

Kdo mne zná, ví, že Rumunsko je mojí srdeční záležitostí. Tuhle balkánskou zemi jsem navštívil v poslední 12 letech jedenáctkrát. Spal jsem v pravoslavném klášteře v horách nedaleko Rimnicu Vulcea, u města Voineasa v horách mě pokousal jeden z obávaných rumunských psů, přesto, že jsem jej večer před tím v salaši jeho majitele hladil a krmil. Nejvyšší pohoří Fagaraš jsem zkoušel přejít dvakrát, jen jednou se mi to podařilo, ale další z nejvyššího hor, Rodnu jsme s kamarády zdolali dvakrát.

 
Jestli něco v rumunských horách potřebujete, pak je to štěstí. To se pak vyplatí táhnout s sebou železnou podkovu. Chaloupky s doškovou střechou lemují cesty vedoucí na hřeben. Cesta nahoru je lemována různými pomníčky.Chaloupky s doškovou střechou lemují cesty vedoucí na hřeben. Řada salaší je ale léta prázdná.Nahoře to ale stojí za to! Ty bílé tečky jsou skutečně ovce.Polodivocí koně všech barev.A pak přidjou mlhy. Oblaka. Déšť.Výhledy se občas vyčistí, vyleze sluníčko a pak je to nádhera.Někteří koně se nebojí.Koně v pohoří Rodna. Rumunsko.Všude jen nekonečné hory.Snídaně, oběd, večeře i svačina. To vše vždy v trávě. A zase ti koně. Pak přijde večer, stíny se prodlužují a začíná být problém, nelézt si do záběru.A pak se probudíte, je ráno a rosa trávě dává stříbrný lesk.Koně v pohoří Rodna.Pořád dál po červené!Někteří koně přece jen pána mají.Občas narazíte na ty, kteří ještě němají odvahu vydat se do hor sami. Ale to přijde...Prostě nádhera.Občas mlha.Když v mlze bloudíte, je tu důmyslné zančení.Koně v pohoří Rodna.Ty výhledy prostě stojí za to.Horské louky a vrcholky ztrácející se v mlze.Koně v pohoří Rodna. Rumunsko.Koně v pohoří Rodna. Rumunsko.
 
 
© Tomas Hajek, 2008
© www.atelierzidlicky.eu, 2008